Makáme a věříme, aneb psychologie Babišova voliče bez iluzí…
Když se potká volič Babiše a volič SPOLU, STANU nebo Pirátů, mluví dva zcela odlišné jazyky.
Jeden hledá jistotu, druhý smysl.
Jeden potřebuje mít pocit, že někdo pevně drží otěže ( on tady udělá pořádek!), druhý, že svět má pravidla a logiku.
A právě na téhle hranici se česká společnost trhá.
Volič Babiše se většinou nedívá na politiku jako na systém rozhodování, ale jako na vztah.
Vztah mezi těmi nahoře a námi dole. Když Babiš říká - Makáme, Postarám se o vás, Oni vám lžou - slyší v tom něco osobního.
V jeho očích to není marketing, ale gesto solidarity. Cítí, že mu konečně někdo rozumí.
Jeho víra není racionální ale emoční, téměř instinktivní.
Když se ho zeptáte, proč volí Babiše, odpoví - Protože aspoň něco dělá.
Není to argument, je to pocit, rozhodují emoce, ne fakta.
Proto tento typ voliče s vážnou tváří tvrdí, že ho nikdo nezmanipuluje a přesto je zcela ovládán pocitem strachu, hněvu nebo vděčnosti.
Jeho svět je jednoduchý, protože složitost bolí. Výroky - Oni proti nám, Brusel nás dusí, novináři lžou.
Tyto věty fungují jako kotvy, které dávají chaosu tvar.
Kdo to tomuto voliči vezme, ten mu bere jistotu.
Každé racionální vysvětlení se v něm střetává s podvědomou emocí pocitu ohrožení.
A když cítí ohrožení, reaguje útokem. Proto bývá tak ostrý v diskusích, agresivní na sítích, netolerantní k jinému názoru.
Nechrání Babiše, chrání svoje přesvědčení, které mu drží vnitřní svět pohromadě.
Na druhé straně je volič, který Babiše odmítá.
Věří v pravidla, vzdělání, argumenty. Nechce, aby politik hrál na city, chce, aby řídil stát podle zákonů a dat.
Nerozumí, že racionální argument nefunguje tam, kde lidé už dávno ztratili víru v rozum.
A tak spolu žijí pomyslně dva typy voličů v jedné zemi.
Jeden reaguje ráciem, druhý emocí
Jeden věří, že svět lze vysvětlit, druhý, že svět lze jen přežít.
Mezi nimi roste ticho, které už dávno není politické, ale psychologické.
Babiš do něj vstoupil a naučil se v něm mluvit jazykem emocí a využil ho.
Lidská emoce je vždy silnější než racionalita. Jde to napříč všemi sociálními, společenskými vrstvami.
Volby jsou hlavně o emocích a na emoce útočí.
Kdo je umí ve společnosti rozpoznat a zneužít či využít, ten vyhrává.
Je to hra.
Protože…když objevíte metodiku, víte kam zacílit…
Protože…
Dva tábory voličů spolu neumí mluvit.
Jeden vnímá, že se mu posmívají, druhý má pocit, že mluví do zdi.
Babiš toho bravurně využívá.
Marketing tohle zná…
Čím více ho jedni nenávidí, tím více mu druzí věří.
Protože každý výkřik proti němu v očích jeho voličů jen potvrzuje, že ten jejich je proti těm, co pohrdají obyčejnými lidmi.
Nakonec se tu střetává ne levá a pravá, ale dva typy lidské psychiky
Jeden hledající ochranu, druhý hledající kontrolu nad svým životem. Oba jsou lidské.
A oba by se mohly potkat někde uprostřed, kdyby se jeden přestal bát, že ho všichni podvedou, a druhý, že všichni ostatní jsou hloupější než on.
Pamatujte…
Politika a volby jsou o emocích. Nee, co se povede nebo nepovede…
A pokud se společnost nezačne orientovat, tak vždy bude volit rádoby ochránce a slibotechnu, které odpustí i když bude dělat …řekněme… neschopné kotrmelce…
A pamatujte… až se tyto dva typy voličů naučí navzájem poslouchat a mluvit spolu, pak populista ztratí svoji moc…
Je to o nás všech💁♀️😉
- - -
Až zase uslyšíte Babiše a spol. tvrdit, že jsme chudá a spálená země, zasmějte se jim od srdce.
Česká republika patří pořád mezi země, kde se s potravinami plytvá, mnohé nespotřebované potraviny se vyhazují.
To není známka bídné země.
V opravdové bídě byste nevyhodili ani tvrdou kůrku od chleba.
Problém je v tom, že mnozí často neumí zužitkovat to, co zbylo.
Zapomněly se recepty našich babiček, pohodlnější je kupovat hotová jídla, polotovary což je finančně nákladnější a ve své podstatě přijdeme o schopnost proměnit pár surovin v jídlo.
Kdybychom ale museli opravdu šetřit, najednou by se ukázalo, jak se dá zázračně využít všechno po ruce a nevyhodili bychom ani bramboru.
Takže to, že plýtváme, neznamená, že žijeme v bídě.
Znamená to ztrátu dovedností a návyku.
Vychází to z domácnosti a záleží nejen na hospodaření státu, ale hlavně na tom, jak hospodaří každá domácnost a jak se v kuchyni pracuje se surovinami.
Když ztratíme respekt k jídlu a k řemeslu vaření, ztrácíme kus soběstačnosti a zdravého rozumu.
I z mála i levně je možné uvařit. Učit doma děti hospodařit. Oprášit staré recepty…
A až na náměstí přijde další populistická řeč o chudobě, připomeňte si, že plýtvání potravinami je důkazem přebytku, ne bídy.
- - - - -
Stanislava Gabriel Waldštejn
·
Sledovat
22. října v 17:48
·
Takový můj postřeh.
Už cca šestnáct let učím dospělé v různých oblastech zdravovědy, psychologie a chování.
Učila jsem i budoucí zdravotníky v somatologii, ošetřovatelství i v odborné praxi.
A současně i témata, jako jsou kompetence zdravotníků, péče o nemocné a etika povolání.
Troufnu si říct, že svému oboru rozumím.
Během výuky se obvykle ptám na základní otázky z anatomie, tedy jak vlastně funguje lidské tělo.
A to maximálně v rozsahu znalostí střední školy.
Odpovědi bývají různé… a často vnímám, že i to, co jsme kdysi znali na základní škole, se prostě vytratilo.
A teď střih …sociální sítě.
Tam je každý odborník.
Bez vzdělání v oboru dokáže s jistotou sázet diagnózy, hodnotit očkování, předepisovat léčbu i rozebírat následky.
V ekonomii rozumí státním financím, ve vojenských otázkách obraně a vyjednávání, ve společnosti migraci a zaměstnanosti.
A to vše bez znalosti základní úrovně s obrovskou sebejistotou.
Pak přichází soudy, sdílení nesmyslů, provokace, dehonestace.
A to je přesně náš problém.
Čím menší znalost, tím větší sebevědomí.
A čím větší kopyto, tím hlasitější hloupost vydávaná za odvahu nebo názor.
Zkusme to změnit.
Začněme znovu vážit slova, ověřovat fakta, přemýšlet dřív, než sdílíme.
Protože vzdělání a pokora nejsou slabost ale síla, která dělá z člověka osobnost.❤️🙏❤️
